Nejsme v tom sami

Jak jsem si teď uvědomila, každý z nás potřebuje někam patřit. Nejdříve to je rodina, pak kolektiv ve škole a postupně i jsme v pracovním kolektivu. Nejlepším řešením je, když jsme ve skupině lidí se stejným cítěním, stejně naladěni, to pak čas ubíhá velmi rychle. Momentálně současná rychlá doba nám nedává moc příležitostí se setkávat, i když máme cestu k sobě blíž než předchozí generace – můžeme k sobě jezdit vlakem, autobusy ale i autem. Nyní v internetovém světě můžeme si ještě blíž díky technologiím, které vyvinuly pro bližší setkávání, i když prostřednictvím obrazovky. Proto i vzdálenosti jsou už pasé. Např. do Austrálie poletíte letadlem minimálně celý den, ale mluvit můžete hned. Máte přátelé v cizině? Není problém se připojit pomocí Skype či dalších jiných programů.

Samozřejmě, že neopomíjím osobní setkání, které má sílu tím, že zvyšuje energii všech zúčastněných a to vícenásobně pokud jde o lidi stejně smýšlející. Vždyť jistě každý zná, že když je v partě (kolektivu, skupině – jakkoliv lze nazvat), tak z ní odchází šťastný, spokojený a je v pohodě. A taky má spoustu energie na další dny.

Pamatujme, nejsme v ničem sami.

Proč to vše ale píšu, setkávání může být i na úrovni členského klubu zdraví, kde se setkávají lidé zajímající o udržení svého těla v pořádku plné energie a síly, na druhé straně o sdílení svých problémů s někým kdo mi rozumí a kdo to našel. dnešní doba začíná být tím, co přináší všem úlevu jen tím, že můžu sdílet své potíže druhým, i když nejsou vedle mne. Můžu sdělit prostřednictvím internetu ostatním a oni mi ze své zkušenosti napíší, co použili na stejný problém. Ideálně je být ve skupině stejného zaměření.

My se však bojíme sdělovat své pocity i přání, neboť nám bylo v dětství vtloukáno, pokud ukážeš, jak jsi na tom, tak se ti to vrátí.

Jenže je jiná doba a pocity z nás dělají větší osobnosti, než dosud jsme. A přání se plní, viz můj příběh. Přejte si a bude vám dáno, pokud je to pro vás opravdu dobré a je to pro váš rozvoj osobnosti.

Možným příkladem jsou lektoři 2 kurzů (více v mém příběhu) Miluška a Ivan, kteří prostřednictvím svého velkého ducha, zařídili, aby lidé stejného zaměření si mohli sdělovat své potíže a byli si blíž, i když bydlí od sebe i stovky kilometrů. Je to klub Calivita Empatia.

Ještě před spousty lety, když jsem se chtěla něco dozvědět a to na živo, musela jsem jet spoustu kilometrů, abych na přednášce někoho viděla. Znamenalo to pro mne čas v dopravním prostředku a jen sledovat cestu, neboť v autobusu nemůžu číst (nebyly mobily s MP3). A pak ještě někam dojít. Znamenalo to celé odpoledne, abych se něco dozvěděla. Nyní je to mnohem jednoduší, stačí zapnout počítač, přihlásit se na webinář a na druhé straně obrazovky sedí doktorka, která má přednášku o daném tématu a já se jí pak můžu na cokoliv zeptat. Takže teď je to mnohem jednoduší se něco dozvědět.

Legislativou bylo zakázáno, že se nesmí uveřejňovat věci, které nebyly vědecky podloženy. Tím každý z nás přichází o spoustu zkušeností, které léta nabyly na důležitosti i pro ostatní. Proto je klub přínosem, neboť nabízí spoustu informací pro ty, kteří chtějí si svůj zdravotní stav těla zlepšit.

Tím, že se spojujeme přes web, zlepšujeme si i své přiblížení, nacítění i komunikaci mezi tělem a myslí.

Hodně lidí se skupin bojí, neboť už tu spousta jich bylo. Každý se bojí i toho, že bude mít nějakou povinnost. V skupině lidí pokud je na správné úrovni, tak se nemusí bát nějakých závazků, neboť on sám jednotlivec ví, co potřebuje udělat pro skupinu, a skupina ví, co potřebuje udělat pro něj. Nebojte se (strach je největší silou k vytvoření nemoci) a s láskou prožívejte své emoce, a pokud máte chuť patřit do stejné skupiny jako já, tak se připojte. Jinak je to na vás, jak s životem naložíte.

P.s. Nejsem psavec, ale tento článek mi z větší části byl nadiktován pomocí intuitivního písma, abych sdělila informaci, že jak je důležité se setkávat a sdělovat své pocity a obtíže ostatním. Dokud jsem vše nenapsala, nemohla jsem se ani najíst.