Na kurz intuitivní písmo, nebo jak tomu teď říkám, intuitivní poselství, jsem se dostala náhodou (i když náhody neexistují). Měla jsem mít narozeniny, chtěla jsem si udělat radost a najednou jsem četla inzerát nabízející kurz s energiemi, které léčí. Jelikož celý život se zajímám o zvýšení energie svého těla, tak jsem se rozhodla jít na kurz Shamballa. Ve svém okolí jsem nikoho neměla, kdo by mě podpořil, zdali je to dobré či ne, tak jsem spoléhala na intuici. A během dvou dnů jsem se dozvěděla, že existuje kurz intuitivního písma, který není na internetu, protože je o něj velký zájem a zbývá poslední místo. Neváhala jsem a přihlásila jsem se.
V prvním dnu mi to moc nešlo. Alespoň když se srovnáte s ostatními, kteří už duchovní cestou jdou déle. Ale druhý den jsem už dokázala napsat celou stránku a dotyčnému na kurzu to moc pomohlo. Zasvěcení na konci bylo pro mne velkým opojením a pocitem, že jsem tam, kde mám být. Byla jsem v krásném pocitu, který se nedá popsat. Snad jen tak, když vypijete láhev vína a je vám krásně. Když jsem šla na vlak, ztratila jsem se a přitom cestu znám velmi dobře. Musela jsem prosit nahoru, ať mne pomůžou najít cestu domů. Na vlakovém nádraží jsem se dostala k jedné milé paní, která mne dovedla na perón a spolu jsme jeli až do Chlumce. Cestou euforie odpadla a pak už jsem mohla jet sama (a orientace znovu naběhla).
Intuitivní poselství mi dalo hodně. Je to spojení nejen s informacemi budoucími, ale je možné se spojit i se zemřelými. Na druhém pokračovacím kurzu jsme se spojovali se svými zemřelými, aby nám něco zdělili, ale taky se známými osobnostmi jako je např. Werich. Ten se narodil ve stejný den a měsíc jako já. Proto jsem ho požádala o radu. Viz obrázky na konci článku.
Už jsem pomocí intuitivního písma pomohla spoustu lidem, buď se zorientovat v sobě nebo se rozhodnout, co dál. Většina z nich mi dává za pravdu, že co jsem napsala, si myslela, ale nemohla se rozhodnout, jestli to je to pravé.
Dříve jsem používala kyvadlo, abych dostala odpověď na otázku. Bylo to zdlouhavé. Teď stačí na něco myslet, dát se do klidu a myšlenky proudí samy. Někdy je napíšu, někdy si je nechám pro sebe. Taky, když mám někomu pomoc, tak dostávám myšlenku – piš nebo řekni, podle toho jestli s dotyčným zrovna jsem či ne. Pokud tok myšlenek proudí, nesmím do něj zasahovat. Píšu slova tak jak je vnímám a cítím. Až teprve ustanou, můžu se ptát další doplňující otázkou.
Nejsem spisovatel. Nebylo mi dáno psát bravurně. Při psaní v blogu slova hledám a někdy nevím jak to napsat, aby to správně vyznělo. Ale pokud začnu psát intuitivní poselství, slova se sami hrnou – někdy dokonce píšu ve verších. To je když to není tak důležité a dá se u toho šprýmovat (při zasvěcení jsem dostala jako průvodce básníka). Jakmile, ale dojde na složitější věci, začnu psát ve větách.
Jsem posel zpráv z vyšších sfér.
Někdy ke konci se se mnou spojí již zemřelí a nechá vzkaz. Není to pokaždé. To je jen tehdy, když dotyčný potřebuje povzbuzení na své cestě.
Intuitivní poselství přímo pro vás si můžete udělat zde. Kde je i recenze na mnou psané intuitivní písmo.
Můžete si přečíst i můj příběh. Budu ráda, když mi napíšete.