Minulý týden jsem si zapsala, abych k tématu láska něco napsala, protože v brzkých dnech začíná kurz přijímat je láska:
Výzvou je přijímat vše a všechny s láskou, tolerovat chyby a nedokonalosti druhých i své, vždyť všichni jsme chybující děti na cestě za svým lepším já. Jak se naučit přijímat nedokonalosti svoje i všech ostatních vás učíme v PŘIJÍMAT je LÁSKA
A já se ptám, jak já můžu teď něco k tomu psát? To co se stalo teď během několika dní, přeci nemůže nikoho zajímat.
Láska má být bezpodmínečná, to znamená bez podmínek. Bez něčeho na čem lpíme. Nechat svobodu, nechat jít.
I když rozchod může být jakkoliv bolestný, nemoc je taky bolest. Je to stejné. Nemoc musíme nahradit bezpodmínečnou láskou ke svému tělu a děkovat, že je naším prostředníkem k tomuto životu, že můžeme díky němu tady být. Že se můžeme jednoho druhého dotýkat, vnímat energii života toho druhého.
Za těch posledních několika dnů jsem si uvědomila, že někdy chceme něco, že máme představu o něčem, že na něčem lpíme, ale pokud jsme bytosti pocházející ze světla a energií, nepotřebujeme něco, potřebujeme bezpodmínečnou lásku k sobě i druhým. A když se zastavíme na několik dní, nic se tím neztratí, spíš dostaneme víc než jsme si mysleli.
Vše už je ve vesmíru všechno dané, my jsme dostali svobodnou vůli a můžeme se rozhodnout jakou cestou půjdeme, ale k těm důležitým věcem se dostaneme, jakoukoliv cestou. Průvodcům je jim jedno, jestli jdeme vlevo, vpravo, nahoru nebo dolů, ale kam máme dojít dojdeme. A cesta může být trnitá, protože tak jsme se rozhodli, tak jsme ji měli v mysli. Průvodci by nám chtěli před nás dát lehkou dobře ušlapanou cestu, ale máme svobodnou vůli …
To je snad vše, co jsem měla napsat pomocí intuitivního písma. Zajímavé je, že když takto píšu nedělám chyby v textu a nemusím ani opravovat.
Následující slova jsou z knížky Musela jsem zemřít, kterou doporučuji všem zápasící s nemocemi. Jsou to výtažky z knížky, které mne zaujaly a které jsem si zapsala před více než týdnem. A teď se mnou rezonují. Třeba i vám pomohou k dalšímu bytí.
Jak jsem hledala na internetu obrázek, našla jsem ji na internetu se slevou i s poštovným zdarma. Zajímavé 🙂
„Rakovina je jen slovo, které vzbuzuje strach. Zapomeň na to slovo a soustřeď se na uvedení svého těla do rovnováhy. Všechny nemoci jsou jen příznakem nerovnováhy. Žádná nemoc se ti v těle neudrží, když bude celý systém v rovnováze.“
- Všude po těle se mi utvořily léze. Byla jsem tak plná jedů, že se mi otvírala kůže, aby se jedy dostaly ven.
- Mé četné strachy a má veliká moc se projevily touto nemocí.
- Jasně jsem pochopila, že mé tělo je jen odrazem mého vnitřního stavu. Jestliže si mé vnitřní já bude vědomo mé velkoleposti a mého spojení se vším, tělo to brzy zjistí a rychle se uzdraví.
- Naše podstata je vytvořená z čisté lásky. My jsme čistá láska – každý z nás.
- Věděla jsem, že to je doopravdy jediný smysl života: být sami sebou, žít svou pravdu a být láskou, kterou jsme.
- Cítila jsem určité vítězství. Svůj strach ze všeho od umírání na rakovinu až po chemoterapii -jsem zcela překonala.
- Jako nikdy předtím jsem teď chápala, že člověk, který mohl spáchat podobný čin, musí být sám plný zmatku, frustrace, bolesti a nenávisti k sobě. Seberealizovaný a šťastný člověk by nikdy takový čin nespáchal! Lidé, kteří si váží sami sebe, se o svou lásku dělí bez podmínek a je radost být jim nablízku. Aby někdo mohl spáchat zločin, musí být (emocionálně) nemocný vlastně je to podobné, jako by měl emocionální rakovinu.
- Není žádné „oni“, všichni jsme „my“. Všichni tvoříme jednotu, jsme produkty vlastního světa, svých myšlenek, činů a přesvědčení.
- V hlavě mi stále zněla slova Vrať se a žij svůj život beze strachu, a věděla jsem, že všechno bude v pořádku. Ze všech poselství, která jsem si ze svého NDE přinesla všichni tvoříme jednotu, všichni jsme ve své podstatě láska, jsme úžasní , bylo toto poselství nejsilnější a stále se mi připomínalo.
- Pochopila jsem, že opravdovou radost a štěstí můžeme najít, jen když milujeme sami sebe, když se obrátíme dovnitř, následujeme své srdce a děláme to, co nám přináší radost.
- Jinými slovy, protože jsem v centru své vesmírné sítě, ovlivňuji Celek. Takže jsem-li šťastná já, je šťastný i vesmír. Když miluji sebe sama, milují mě i všichni ostatní. Když jsem v klidu, veškerá stvoření jsou také v klidu a tak dále …
- Je mi také zcela jasné, že vesmír mi dává jen to, na co jsem připravená, a jen tehdy, když jsem na to připravená.
- Já sama řídím, kolik čeho si pustím do života… nebo nepustím!
- Naučila jsem se důvěřovat moudrosti svého nekonečného já. Vím, že jsem mocná, úžasná, bezpodmínečně milovaná a milující síla stejně jako všichni ostatní.
- Stačí pouze být sama sebou, a tím dovolit, aby mě moje síla vedla, chránila, aby mi poskytla všechno, co potřebuji ke štěstí. Potřebuji jen být tou skvělou láskou, kterou jsem,
- Strach je velmi nenápadný, dokáže se postupně přikrást, aniž si toho člověk vůbec všimne. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že většina z nás se učí bát odmalička, ale nevěřím, že se takoví rodíme.
- Každý z nás je darem pro ostatní, pomáháme si navzájem být tím, čím jsme, a tkáme dohromady dokonalý obraz.
- Mnozí z nás se domnívají, že musíme usilovat, abychom byli milující, ale to znamená žít v dualitě, protože je zde dárce a příjemce. Když si uvědomíme, že jsme láska, překonáme to. Znamená to pochopit, že mezi mnou a vámi není žádné oddělení, a jestliže vím, že jsem láska, pak také vím, že i vy jste láska. A miluji-li sama sebe, pak také automaticky miluji vás.
- To, že jsem pochopila, že jsem láska, byla nejdůležitější lekce, jakou jsem se naučila. Umožnilo mi to zbavit se veškerého strachu: a to byl klíč k záchraně mého života.
- Rozhodujeme inkarnovat se do svého fyzického těla, abychom mohli vyjádřit lásku, vášeň a celou škálu dalších lidských emocí, které nemůžeme zažívat ve stavu čirého vědomí a Jednoty.